Sport mateřství

Být matkou pololetí 21 let staré je trochu jako 45letý džbán v baseballu. Po dvou desetiletích ve hře vyjíždíte hlavně na borovice s loktem na led. Ale to neznamená, že telefon nebude vyzvánět v bullpenu.

Možná je to dva ráno a tvůj syn je 800 kilometrů daleko, sám ve svém pokoji v koleji, který bojuje proti Crohnově nemoci. Za poslední desetiletí jste v této nepřátelské bitvě počáteční džbán a házel jste vážným teplem, ale teď je na vlastní pěst a oslovuje trochu zálohy. Právě teď je po klepání starého časovače, který hodí těsto dostatečně na to, aby udělal nějakou magii pozdě ve hře.

Nic tě netěší. Ten nováček s houpavým houpavým pohybem, který jen sotva dostal míč přes talíř? Vzdálená paměť. Zastaral jste srdcervoucí zprávy od atonálních lékařů v překrývajících se pokojích. Projeli jste se cestou procházejícími vlasy do ER a vyčlenili jste mezi nimi obvyklý špatný chmel.

Dokonce jste přežili dny, kdy jste se modlili, kdyby vás někdo vyvedl ze hry, protože jste věděli, že je někde v každém rohu, dolů jakoukoli ulicí, ten desátkrát lépe najdete džbán. Ale tvůj kluk ví, že jsi to všechno viděl. Pojď čas, je to vy, že chce dokončit hru.

(Foto: Laflor / Istockphoto)